Jak jsem poznala Ferdáška,Koně s velkým K
9. 8. 2009
JaJda a Ferdášek
Vždycky jsem toužila mít koně.
Rodiče mi ale nevěřili že mě to bude bavit,mysleli že to bude jak se želvičkou a dalšíma menšíma zvířátkama,tak jak to dělají děti,chtějí všechna zvířátka domů,ale baví je 14 dní a pak se o zvířátko přestanou starat,ani já nebyla výjimkou.
Ale aby jsme se dostali k Ferdíkovi.
Náš soused měl tenkrát 14 letého valacha...Já o koních nevěděla vůbec nic,jen jsme poznala že ten je hnědý a ten bílí..Ale už tenkrát jsem viděla že koník celé dny jak v horku tak v mrazu postává venku,kolikrát bez vody,bez sena a bylo mi ho opravdu líto...Když se koník vyválel v bahně jeho majitel se nějak nevzrušoval k tomu,aby ho vyčistil,a tak jsem tam často chodívala....pamatuji na jednu zimu,kdy jsem za Ferdou chodila každý den po škole tajně k výběhu a jelikož jsme byli sousedé měla jsem to blizoučko...nosívala jsem mu vodu,seno a taky jsem ho chodívala čistit-rejžákem je pravda že onen koník byl dost plachý,...ale pro jídlo by udělal cokoliv...a pro mrkvičku si rád přišel.
Jedno léto když jsem seděla na našem ořešáku a koukala na Ferdu jak stojí ve výběhu v rohu na prudkém slunci bez vody a stínu bylo mi ho opravdu líto...tehdá jsem měla letní prázdniny a byl rok 2006..Jeho majitel chodil stále okolo a já jsem se tenkrát bez váhání rozběhla za taťkou a říkám mu ať se majitele Ferdáška zeptá zda-li se nemůžu o koníka starat...když jsem čekala na našem dvorku a viděla přes plot jak se majitel tváří,měla jsem pocit že je vše stracené...myslela jsem jen na to,jak tam ten kůň bude stát dál na slunci bez stínu..Ale když taťka přišel a s úsměvem kejval že můžu,rozběhla jsem se k němu a dala mu pusu..Křičela jsem radostí,až mě tatí huboval ať toho nechám...prý mám jít do stáje..
Přišla jsem do stáje kde už byl Ferda (majitel ho tam zrovna zavedl) a tak jsme se mohli seznamovat,majitel mi ukázal co a jak,jak se čistí kůň i kopyta...taky si vzpomínám na jeho řeč: "Kůň neni jako motorka,že když tě přestane bavit opřeš ho o zeď a necháš být" a já si tak říkala: "Od tebe to tak sedí" Také mi oznámil,že za týden přijde druhý kůň...že tu bude ustájený...Je pravdou,že Ferda byl hrozně nervozní a myslím že můžu říct i zlý,ale chápala jsem ho...
Dost mě zaskočilo když mi jeho majitel řekl,něco ve smyslu "tak a starej se" a já najednou měla zlého koně na krku,bez skušeností a to měl za týden přijít druhý...mimochodem měla to být grošovaná klisna,tak jsem se těšila..
Za týden přijela dívka na koni jménem Sayd,byl to valach středního věku,tmavý hnědák...tenkrát jsem dostala výbuch smíchu..ale zárověň hrozný strach,těžko jsem zvládala práci s jedním koněm,natož se dvěma...Ale tam někdo nahoře mi Sayda snesl snad z nebe,byl to hrozně hodný kůň,ikdyž bych dala ruku do ohně za to,že byl tak hodný kvůli tomu,že byl u Ferdáška "pod pantoflem" a v novém prostředí...nechal si čistit kopyta,mohla jsme se na něm učit jezdit....zamilovala jsem si ho..po měsíci samoučení jízdy na koni jsme s majitelem Ferdáška jezdili pravidelně každý den na vyjížďku,ale bohužel Sayd měl taky domov a dívka jménem Terka se rozhodlaže si ho vezme domů,kde už na něj čekal jeho kamarád Barek-kříženec hucula.(jinak Sayd byl Angloarab). Mě se zlomilo srdce,strašlivej pocit,když ovážejí kamaráda který mě všemu naučil.Byl už skoro konec letních prázdnin,ale byl tu Ferda,můj starý dobrý brach a já jen chtěla aby se měl hezky,aby mu nic nechybělo..vše okolo nej sem pomaličku začala zvládat-učili jsme se spolu,výcvik čištění,vše,,jen co mi nešlo byla jízda,měla jsme málo zkušeností a Ferda byl a jeho hrozně temperamentní kůň..a jelikož ho jeho majitel tenkrát pučoval na jízdy kde komu,tím mu "odělala" nohy a Ferda se ai rozhodl že už nikdo jiný než jeho majitel na jeho hřbet nesmí..hodně jsem bojovala,taky hodně padala,nesnesl když jsem dosedla na jeho hřbet,ale časem mi konečně začal věřit..A konečně jsme se spolu mohli toulat v přírodě,klusem,cvalem i v trisku..Pravdou je že základy mě naučil Sayd,ale zkušenosti za které jsem dnes TOLIK RÁDA A VDĚČNÁ za to DĚKUJU jen a jen Ferdáškovi...
Jezdila jsem na Ferdíkovi dál starala se o něj,byl jako můj kůň,majitel se o něj vůbec nezajímal a z nás se stala dvojka,kterou už prostě nikdy nikdo nerozdělí...a rodiče? Ty konečně poznali že to není jen tak,že mě to baví..a tak mi po roce tohodle lumpa koupili..bylo to 10.března 2007...a já byla tolik šťastná a doufám,že Ferdášek také. Postavili jsme mu u nás na louce domeček aby se měl konečně kam schovat.. A já když teď sedávám na tom ořechu tak ho vidím ne v dáli stát v rohu,ale pod sebou se pást s jeho kamarádkou Malorkou...
Jinak Malorku jsem dostala 17.června 2008..je to mladá kobylka,narozená v únoru 2005 a je to takové naše zlobidlo a trdlo..
Ferdášek je snad na stará kolena šťastný...jen mě mrzí že jeho bývalí majitel se vykašlal na jakékoliv veterinární ošetření a tak má Ferdášek nemocné přední nožky,na jedné má bouly na koleni a na druhé má otok na šlase,který je stvrdlý a to znamená že se to už zdřejmě nezlepší...
Také mě zaráží,že když jde dnes již BÝVALÝ majitel okolo ani Ferdáška nepohladí,nezeptá se jak se mu vede a to i přes to že ho měl 11 let! Také byla docela síla,když jsme s veterinářem přišli na to,že Ferdášek je narozen roku 1992 a očkovaný+odčervený byl naposled roku 1997!! (majitel ho koupil v roce 1995) Tohle je vážně nepochopitelné....ale je to ZA NÁMI! Ferdáškovi přeji aby se měl prostě krásně-budu se snažit!Už tě nikdy neopustím!
Tyhle svoje koníky mám moc ráda a nedala bych je už za nic na světě...Jinak dneska se dá říct že už jezdím relativně dobře,ale učit se je pořát co...člověk se učí celý život.Ráda jezdím bez sedla,na Parellce...rády bych se věnovala westernu.
Jsem hrozně ráda že ty moje zlatíčka mám,nedala bych je za nic na světě!!!
by JaJda
Pěkný příběh
(Dája, 8. 9. 2009 11:53)